Proč se na festivaly fanoušci budou vracet každým rokem?

Je tu léto a s ním i doba hudebních festivalů. Čím dál víc mi tento druh prezentace hudby, zábavy a letní pohody přirůstá k srdci. Asi nejvíc mě zasáhl loňský Kryštof kemp na Hukvaldech. Kapelu Kryštof mám rád a tak jsem byl zvědavý, co tentokrát si pro své fanoušky připraví. A s úctou můžu říct, že to byl nejlepší hudební festival, na kterém jsem kdy byl…a že jich už pár bylo.

festivaly fanoušci

Asi nejvíc mě překvapil fakt, že nikde žádná ochranka, žádný „sekuriťák“, který by hlídal slavné hvězdy. Všichni členové kapely měli na festivalu svoje workshopy, takže se volně pohybovali mezi hosty a fanoušky. Hlavním mottem celého festivalu byl pocit zážitku, pohody a známé hudby tak, aby si to fanoušci co nejvíce užili…a celé rodiny i s dětmi. Prostě program na celý den bez chvilky jakékoliv nudy. Každý si našel to své. A kupodivu ani jeden opilý fanoušek.

Tento festival měl velké ohlasy jak u fanoušků, tak i u kritiků. Kryštof připravil něco, čím se naprosto odlišil od ostatních festivalů. Dal svým fanouškům to, co opravdu chtěli. V pátek večer se hrálo společně na lavičkách ve stanovém městečku. Celá sobota byla ve znamení hudby, pohody, rodinné zábavy a radosti. V pozdních večerních hodinách se zpívalo společně u táboráku. Richard následně točil pivo v kampu u stanů a pozdní příchozí zval na panáka. Debatovalo se dlouho do noci opět na lavičkách. Tímto se kapela Kryštof rozdala pro své fanoušky a ti si ji oblíbili ještě víc.

Nedívejte se na váš prospěch.
Dívejte se na dobrý pocit vašich klientů.

Letos, koncem června v Ostravě, jsem měl však jiný směr a jiné očekávání. Oldies festival, který měl připomenout kapely devadesátých let, které zněly rádii a hrály se na diskotékách. Očekával jsem změnu a příjemné připomenutí mých náctých let, kdy jsem poznával kouzla diskoték, jako většina z nás. A té změny jsem se dočkal. Jenže změna to byla tak nějak s podivnou příchutí.

Vstupenky v hodnotě 450 Kč jsme měli koupeny několik měsíců s předstihem. Na tuto událost se sjelo spoustu fanoušků z celé republiky. Stejně to bylo i v naší rodině a tak jsem den před samotným festivalem přivítal v Ostravě část mé rodiny s přáteli. Celí natěšení jsme se vydali v den konání na místo, kde se rozsáhlý festival konal.

Nebudu vás tu nudit popisováním celého našeho počínání na festivalu. Spíš vám ukážu, jak se takovýto festival dá naprosto „zničit“ zážitkově přístupem, který v moderním světě už určitě nemá místo.

Byl to open-air festival, takže rozlehlá pláň v prostorách Dolní oblasti Vítkovic (k tomuto místu se v další části ještě vrátím). Očekávaná návštěvnost cca 15tis. lidí. Vstup přes čtyři asi metrové průchody, kde každého kontrolovala ochranka, a prohlížela příruční tašky a batohy. Vstup bez jakéhokoliv pití – alko, nealko. Ok, to se dá předpokládat, když je uvnitř spousta stánků. Opak byl pravdou. Stánky s pitím, alko nealko dohromady, v kapacitě pro max. 5tis. lidí.

A teď opravdu nepřeháním, ale ve frontě na jakékoliv pití jsme stáli necelé tři hodiny. Ano, skoro tři hodiny ve frontě na tekutiny. Naštěstí nebylo extrémní vedro. Přesto lidé ve frontách kolabovali a záchranáři běhali mezi popadanými lidmi na zemi.
Jak je dneska už asi normální u amatérů, kteří se pouštějí do megalomanských projektů bez zkušeností a jenom pro zisk, tak to bylo i v tomto případě. Organizátor se pak omluvil návštěvníkům v oficiální zprávě tak, že pochopitelně vinu svedl na dodavatele občerstvení.

O tom, že účinkující, až na výjimky, zpívali z playbacku, raději mluvit nebudu. Ale abych tu nemluvil jenom o hrůzách, tak poslední dvě kapely udělaly naprosto úžasnou show, kterou však zkazilo ozvučení celého festivalu.
Připadalo mi to, jakoby pořadatel chtěl naprosto autenticky připomenout situaci devadesátých let, tedy amatérský přístup ke všemu, co v tu dobu se dělo. Dlouhé fronty na cokoliv. Autentická zvuková aparatura. Organizační schopnosti na bodu mrazu.

Proč se vlastně o tom tady takto rozepisuji?

Chci vám ukázat, že pokud člověk chce udělat nějakou změnu, pokud chce lidem dát to co chtějí, pokud chce najít něco, co na trhu chybí, tak by se neměl pouštět do věcí, se kterými nemá zkušenosti. Je nesmysl jít do všeho jenom kvůli zisku. Tento přístup je krátkodobý a nikdy nemůže zaručit úspěšnost. Ostatně o tom vypovídají i snad všechny komentáře a ohlasy z tohoto festivalu. Marně jsem se snažil najít pozitivní ohlas byť od jediného návštěvníka. A nenašel jsem.

Ke konci článku vám dám srovnání tržeb uvedených festivalů.

Jak jsem psal v úvodu, léto je časem hudebních festivalů. A co se týče ostravské Dolní oblasti Vítkovic, tak ta je mekkou hudebních událostí na Ostravsku.

Týden na to se zde konal 4denní festival taneční hudby s názvem Beats for Love. A to bylo jiné „kafe“, co se organizace a průběhu týče. Už jenom tím, že vstupenka na všechny 4 dny se prodávala na místě za 200 Kč. Bylo zde více jak 12 pokladen. U vstupu také kontroly, ale naprosto hladký průběh po celé 4 dny.

Na tomto festivalu se na 10 podiích vystřídalo přes 350 účinkujících z celého světa a byl to teda „rachot“. V průběhu čtyř dnů se prodalo 40tis. vstupenek. Paradoxem je, že na pití se zde čekalo ve frontě max. 1 minutu. Navíc spousta stánků s občerstvením všeho druhu – maso, zelenina, těstoviny, vegetariánská jídla. V průběhu dne zde projížděl kropící vůz, aby nedošlo k nějakým zdravotním potížím návštěvníkům. Bylo totiž velké vedro.

Každý návštěvník si mohl vybrat, jaký druh hudby ho láká a ten si užít naplno. Organizačně naprosto v pořádku. Nezapomnělo se i na pojízdný bankomat, aby návštěvník nemusel odcházet mimo areál shánět došlé peníze.

Byl to teprve třetí ročník tohoto největšího festivalu taneční hudby u nás. A přesto návštěvníci měli velmi dobré ohlasy.
Tohle je pro mě ukázka toho, že když se člověk pustí do něčeho, co dělá s nadšením, vášní a ví, jak se o návštěvníka postarat tak, aby se cítil komfortně, tak pak to má smysl. A nemusí nastavovat vysokou cenu za vstupenku a hrát si s originalitou.

Co myslíte, na který z těchto festivalů přijdu znovu? 🙂

Teď malé srovnání, co se týče prosperity a tržeb ze vstupného:

Kryštof kemp – vstupenka 550 Kč x cca 7000 lidí = 3.850.000,- Kč
Oldies festival – vstupenka 450 Kč x 15.000 lidí = 6.750.000,- Kč
Beats for Love – vstupenka 200 Kč x 40.000 lidí = 8.000.000,- Kč

Na Kryštof kemp rozhodně půjdu znovu a znovu. A myslím si, že spousta jejich fanoušků, jelikož to byl nevšední zážitek.
Beats for Love jsem si nenechal ujít loni a ani letos. Příští rok se těším zas, i kdyby cena byla vyšší. Stojí to za to.
Oldies festival. Tak na ten mě už nikdo nedostane. Nikdy.

Sami asi cítíte, že zisky a finanční prosperita z takto připravených festivalů přijde automaticky, pokud se zajistí pohoda, komfort a zábava pro návštěvníky. Lidský přístup organizátorů je dovede k tomu, že se jim fanoušci budou vracet každý rokem.
Udělalo se pár změn, které rozhodně nebyly jednoduché, ale své fanoušky si to našlo. A najde si i příště. Dneska už pořadatelé úspěšných festivalů ví, že s klidem v duši můžou chystat další ročník, protože návštěvnost mají zaručenou. A klidně si i cenu můžou zvednout.

Závěrem bych vám chtěl ukázat jeden příběh, který jsem zažil.

Před pár lety jsem udělal rozhodnutí a pár změn. Díky tomu můžu dnes svobodně pracovat sám pro sebe kdekoliv. Ze dne na den jsem se tedy rozhodl odjet na pár dní do Prahy a mého rodného Chomutova. Tohle na svém životě miluju. Nemusím se nikoho doprošovat jestli můžu, jestli dostanu volno v práci, jestli si zajistím za sebe zástup apod.

V Praze jsme šli s mým bráchou jeden večer na pivo. Jsme chlapi, tak proč ne, že?
Bydlí na ulici, kde je pár hospůdek a restaurací. Ostatně v Praze to není nic neobvyklého. Ale na této ulici jsem si všiml jedné věci. Každá hospůdka a restaurace měla většinou svoji venkovní část, kterou známe jako „zahrádka“. Pár stolů a židlí pro hosty, kteří chtějí sedět venku. A pár hostů se u těchto stolů našlo.

Jedna vyloženě pivní hospůdka s názvem „Lokál Hamburk“ (doporučuji navštívit) se odlišovala už na první pohled. Byla obklopena lidmi na ulici, kteří posedávali na parapetu výlohy, na obrubníku chodníku, s půllitry piva. A to mě zaujalo. Čím je ta hospoda tak výjimečná, že je tam tolik lidí a ani jim nevadí, že sedí na oknech a chodníku na zemi?
V té hospodě bylo hned několik JINÝCH věcí. Několik ZMĚN, než v těch ostatních restauracích.

festivaly fanoušciNa pivo zde čekáte půl minuty, než vám ho zručný personál natočí. A je to opravdu koncert.
(Nejsem moc pivař, ale tohle pivo stálo za to). Lístek je neobyčejný, kde přehledně a zábavně vidíte, jestli už jste vypili svůj „metr piv“. Názvy jako „hladinka, šnyt a mlíko“ jsem slyšel prvně. A už vím, co to znamená. A můžete si vybrat. Pravidelně ven vychází obsluha a informuje hosty, kteří si venku vychutnávají lahodné pivo, že se uvnitř uvolnil stůl, pokud si chtějí sednout.

Proč si asi myslíte, že i já jsem se v této hospůdce zastavil?

Byl jsem zvědavý. Ta hospůdka už zdálky vypadala JINAK. Majitelé a personál se starají o své hosty naprosto jinak, než v těch restauracích, kde jsou standardní „zahrádky“. Tady v té se cítíte lidsky, uvolněně, domácky a nic není problém. Proto lidem nevadí, že stojí na ulici a vychutnávají si pivo. Spíše tohle vyhledávají. Chtějí něco jiného, nevšedního a chtějí se u toho cítit příjemně.

Pokaždé, když budu v Praze, tak tam si na pivo určitě zajdu. Mají ve mně stálého zákazníka, aniž by mi něco vnucovali. A to se mi moc líbí. Jsou jiní, jsou lidští, změnili celou ulici. Proto nemusí mít obavy o zákazníky. Přijdou sami, na doporučení ostatních.

Pokud tedy váš život, vaše cesta není dobrá, změňte ji. Udělejte něco odlišně, jinak. Buďte jiní a originální. Lidé chtějí zpět lidský přístup. Mají už dost té chladné profesionality s vidinou zisku. 

Najděte si váš šálek kávy a ten uvařte pro své klienty.

Jiří Zeman

Mojí vášní jsou životní změny a lidské příběhy. Podnikám, radím, inspiruji, podporuji, motivuji a pomáhám lidem při změnách života. Jednoho dne jsem se rozhodl nepřežívat, nebýt průměrný, ale žít svůj život naplno. Opustil jsem svůj "krysí závod" a díky zásadním změnám jsem dnes skutečným majitelem svého života.

Jsem autorem praktického eBooku Majitelem svého života, jako průvodce na cestě životními změnami. Více o mně se můžete dočíst v mém příběhu.

Připojte se k fantastické jízdě životem na facebooku.

Napsat mi můžete na jiri@jiri-zeman.cz

Komentáře